Když jsem se dnes dozvěděl zprávu o úmrtí pana Vítězslava Houšky a jeho manželky (která zemřela krátce po něm), rád bych na těchto stránkách vzpomenul na výborného člověka, který byl jedním z těch, kteří mne přivedli do kouzelného světa filatelie, poštovní historie a sběratelství vůbec.
I když to tak z počátku vůbec nevypadalo. S časopisem Filatelie jsem se seznámil v roce 1976 za výlohou velmi ošklivé „krabice“ (pod označením PNS, noviny, časopisy), která stála v malé proluce nedaleko náměstí v Ústí nad Orlicí. Sice jsem rodem plzeňák, ale babička žila v Ústí na hlavní – Gottwaldově – ulici (inu jak jinak vzhledem k době), a tak trávení většiny školních prázdnin po dobu července a srpna bylo jasné.
Na přední straně časopisu byly většinou vyobrazeny nově vydávané známky – a zřejmě (nechť mi ústeckoorličtí filatelisté prominou) v té době časopis Filatelie nedaleko náměstí nebyl trhákem. A tak jsem si přinesl hned dvě čísla. Pro úplnost podotýkám, že od února 1977 jsem poctivě odebíral veškeré novinky československých známek. A od ledna měl předplacenou Filatelii.
Časopis Filatelie byl pro mne v té době asi největší „školou“ filatelie (tedy samozřejmě kromě Kroužku mladých filatelistů). A tak jsem poprvé začal vnímat jméno šéfredaktora Vítězslava Houšky. Když jsem se na počátku osmdesátých let – odvážně – rozhodl napsat článek do Filatelie, poprvé jsem pana šefredaktora poznal osobně. Redakce časopisu byla v té době nedaleko Masarykova nádraží, a tak jsem řádně vybaven – nevím již kolikátou – verzí na stroji napsaného článku zazvonil na zvonek „Filatelie, redakce“.
Nutno říci, že jsem byl panem Houškou přijat – možná i k mému věku – neobyčejně laskavě. Byť při čtení článku občas pravil „tady to musíme zkrátit..“, „tohle vypustíme…“, „měl bys´ tu uvést zdroj…“ – zkrátka dostával jsem první lekci novinařiny a redakční práce. Těch lekcí bylo – přes deset let – do počátku let devadesátých nespočet. Někde ještě dodnes mám schovány první články do časopisu (včetně šéfredaktorských poznámek), i korektury, které redakce v té době poctivě autorům rozesílala.
Vlastně si nyní uvědomuji, že díky tomuto setkání a této spolupráci, jsem v té době mohl poznat spoustu zajímavých lidí, a to nejen z oblasti filatelie, ale i uměleckého světa. To že pan Houška je i spisovatelem jsem zjistil až později. Jak jsem se dnes někde dočetl, napsal a vydal celkem čtyřicet dva knížek. My sběratelé zřejmě nejvíce oceníme titul „Nejen modrý Mauritius…“ (Panorama, edice Stopy, fakta, svědectví).
Ale nebyly to knihy jen o známkách. V posledních letech publikoval celkem šest titulů o Tomáši Garrigovi Masarykovi (vydavatelství Paris, knižnice Hlas): „TGM známý i neznámý“, „Lidé kolem TGM“, „Novinář Peroutka o TGM“, „Masaryk! Ne Lenin“, „TGM myslitel a státník“, a „Karel Čapek a TGM“, které lze všem zájemcům o nedávnou historii našeho státu jednoznačně doporučit. Stal se laureátem novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2010.
Další jeho velkou láskou byly šachy. A to jak aktivně, tak i pasivně. Tou pasivitou mám na mysli autorství knih „Nad šachovnicemi celého světa“, „Šachy s úsměvem“, Tam všichni hrají šachy…“, či psaní šachového blogu na internetu. Jeho poslední článek „Sjezd šachových celebrit na Kampě“ byl na zmíněném blogu publikován ještě minulý měsíc.
I když v posledních letech jsme se tak často nevídali, díky za těch deset let intenzivní spolupráce. Díky za to, co jsi udělal pro českou a československou filatelii. A... sice tu už s námi nejsi, ale historky či vzpomínky s Tebou či o Tobě zůstávají… a to je dobře.
Jiří Neumann
Obě fotografie pana Houšky převzaty z "blog.vítězslava houšky" umístěného na webových tránkách pražské šachové společnosti http://www.blog.praguechess.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat