G. NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR
Na samý konec hodnocení Příručky snad mohu citovat některé závěry z monografie „Československé známky“ pánů Ervína Hirsche a Jaroslava Fraňka z roku 1935, kdy v části „Revoluční přetisky“ uvádějí důvody pro a důvody proti.
Monografie "Československé známky", str. 105: Důvody proti...
1. nebyly vydány oprávněným
vydavatelem aniž jím uznány,
2. nebyly nutné,
3. nebyly používány v
širších vrstvách a nebylo je možné volně kupovat,
4. vydavatel známek,
zpravidla soukromník, se nestaral o dopravní stránku poštovní a jeho činnost se
omezila na pouhé přetiskování zakoupených platných známek,
5. razítka a štočky,
používané k výrobě nebo přetiskování, zůstaly namnoze v soukromém majetku, což
znemožňuje jakoukoliv kontrolu,
6. světové katalogy nyní
přehlížejí, odsuzují nebo neoceňují tyto známky, takže nemají mezinárodní ceny.
 |
| Monografie "Československé známky", str. 106: Důvody pro... |
Proti těmto důvodům
negativním jsou uváděny naopak důvody, prokazující sběratelskou oprávněnost
těchto známek:
1. revolučními známkami
frankované dopisy – i doporučené – byly skutečně dopravovány, nelze ovšem
popírat, že to byly téměř vesměs dopisy filatelistické, u nichž byla obálka
dopisu důležitější než obsah,
2. světové katalogy z
prvních popřevratových let tyto známky oceňovaly, katalogy československé je
uvádějí a oceňují dosud,
3. alba Československa ať
již vydaná v Československu nebo v cizině (Borek) jim vyhražují celé
strany,
4. na většině aukcí v Československu
byly revoluční známky prodávány a docilovaly vysokých cen, rovněž obchodníci je
prodávali a prodávají,
5. o poměrně malém počtu
některých známek této skupiny svědčí nepatrný jejich cenový pokles i v době, kdy
regulerní a zejména drahé naše známky (na př.: POŠTA ČESKOSLOVENSKÁ 1919)
zaznamenaly pokles mnohem větší,
6. v časopisech a monografiích byly popisovány, mnohdy i doporučovány, znalci je zkoušeli a opatřovali svojí značkou pravosti.
 |
| Monografie "Československé známky", str. 106: Realita... |
I když se názory obou směrů jeví jako zcela protichůdné, zůstává skutečností, že ve dnech 29./X.–18./XI.1918 pošta dopravovala dopisy a dopisnice frankované rakouskými resp. uherskými známkami, přetiskem v poštovním smyslu znehodnocenými. Poštovní úředníci neměli v té době směrnic a buď ochotně nebo z obavy expedovali zásilky, poštovním předpisům se příčící a uznávali známky, které byly svým nápisem radostným ohlasem získané svobody. Teprve dne 18. listopadu byl vydán zákaz používati k frankování rakouských nebo uherských známek jakkoliv přetištěných.
Tolik publikace z roku 1935, z doby, kdy od vzniku přetisků uplynulo pouhých sedmnáct let. Současná Příručka vyšla téměř přesně po sto pěti letech a při porovnání názorů lze zjistit řadu posunů a možná i určitých mystifikací. Jediné co se od roku 1935 prokazatelně zlepšilo, je kvalita papíru, barevnost a grafické zpracování.
Snad jsem touto recenzí alespoň trochu pomohl sběratelům (či investorům), kteří by chtěli sbírat právě „revoluční přetisky z roku 1918", z doby vzniku našeho společného státu Čechů a Slováků.
Osobny nazor. Ci sukromne pretisky patria do filatelie? Jednoznacne ano. Nie su to falzifikaty (myslim teraz naozaj prave autenticke pretisky), a nie su to ani znamky oficialne vydane a postovou spravou schvalene. Je to taka seda zona filatelie. Maju historicku hodnotu? Ano ako predmety oslavujuce novnovznikajuci slobodny stat cechov moravanov a slovakov, a pretlace zaroven vyjadruju akysi odpor, radost nad padom stareho zriadenia, pohrdanie. Zaroven urcity filatelisticky kalkul samotnych vyrobcov, vyuzita moznost vyrabat "upomienkove predmety" ked vedeli ze coskoro nastupia oficialne emisie ceskoslovenskych znamok a tak bolo treba konat rychlo. Seda zona sa stava ciernou ked neboli znicene stocky a razidla. Pokracovalo sa vo vyrobe tentoraz uz naozaj rarit vedome nadalej, kedze filatelisti prvej republiky o pretisky javili zaujem. V momente ked sa riaditelstvo post vyslovene a konkretne k tymto znamkam vyjadrilo, stavaju sa uz len spekulativnou a podvodnou zalezitostou bez opodstatnenej podlozitelnej hodnoty. V tretej vlne samozrejme prichadzaju uz falzifikaty tychto pretiskov a to uz je uplne jasna cierna podvodna zona k skode zberatelov a investorov. Cenu vytvara dopyt a trh. Predajca moze za svoj majetok pozadovat cenu aku on chce. Ked sa budu tieto vyrobky predavat za 40000Kc, a myslim ze za este v blizkej dobe uskutocnie viac takych predajov, (ci nebudu nafingovane z jedneho vrecka do druheho aby sa proste s tymito polozkami hybalo na aukciach, boli na ociach a tvoril sa zaujem kym sa nezjavia skutocni zaujemcovia... dost naivni) to uz je len take moje fantazirovanie. Kazdopadne ja ked vidim nie bezny pretisk zapina sa mi v hlave cerveny semafor, a mal by sa kazdemu. Technologie umoznujuce napodobit nieco taketo su dnes pristupne kazdemu za par korun. Trosku si zavestim a poviem ze raritami sa stanu falzifikaty prave tie co vypadaju ako vyrezane zo zemiaku a dnes uz maju pokrocily vek :)
OdpovědětVymazatNevím, zda je úplně namístě tento elaborát nazývat recenzí, protože recenze by měla být objektivní založená na skutečnostech a racionálním posouzení, bez výrazného zkreslení osobními názory autora. Elaborát pana Neumanna postrádá objektivitu ve dvou rovinách. V první, kde je zřejmá zaujatost vůči revolučním přetiskům a druhá v rovině osobní, kdy se pan Neumann snaží zpochybnit kompetenci pana Vrby. Nevím proč tomu tak je, ale z jeho příspěvku je to více než zřejmé. Pan Neumann uvádí mylné informace, vytrhává věci z kontextu nebo opomíjí zásadní informace. Nebudu zde analyzovat celý jeho text, ale zmíním alespoň pár informací snadno ověřitelných.
OdpovědětVymazatPan Neumann se pozastavuje nad množným číslem v příručce, ačkoliv další autoři nejsou v textu nikde uvedeni. Pan Neumann patrně nevěnoval náležitou pozornost při čtení, jinak by si musel všimnout, že na straně 51 je napsáno: „Děkujeme všem spolupracovníkům, bez jejichž přispění by tato příručka vznikala obtížněji. Podporu při její tvorbě poskytli: František Beneš, Rudolf Coufal, Vladimír Münzberger, Martin Ondráček a další“.
OdpovědětVymazatPan Neumann vidí problém v tom, že se příručka zabývá dotisky revolučních přetisků a snaží se je legitimizovat. Pan Neumann však opomíjí v jeho recenzi zmínit, že příručka se zaobírá dotisky pražských přetisků, o které bylo oficiálně požádáno KČF v zastoupení panem Šulou a od samého počátku byly požadovány čistě k filatelistickým účelům sběratelským, jakožto památku na první dny revoluce. Tento dotisk byl zcela legitimní a je nutné na něj tak nahlížet, stejně tak jako na jiné oficiální dotisky a příležitostné tisky. Vše včetně dobových dokumentů je v příručce doloženo.
OdpovědětVymazatV druhé části, které pan Neumann dal podtitul „C. DOKTOR FATKA SE BRÁNIT NEBUDE“ se snaží doložit, že pan Fatka nemohl mít nic dočinění se vznikem revolučních přetisků. Závěrem pan Neumann konstatuje, že se pan Fatka nemohl na vzniku soukromých revolučních přetisků podílet. Předložená fakta panem Neumannem však nijak nevyvrací, že by se pan Fatka podílel na vzniku zmíněných přetisků. Pokud by si pan Neumann přečetl časopis český filatelista (číslo 11., ročník XXIII.) z 15. listopadu 1918 pak by se dočetl následující: „Národní Výbor vyzval dne 29.10. ředitelství pošt a telegrafů, aby co nejrychleji předložilo návrhy na přetisky pro stávající známky. To stalo se již druhého dne 30.10., kdy předloženy Národnímu Výboru, tehda v Obecním Domě zasedajícímu, dva návrhy přetisků, vypracované vrchním poštovním oficiálem J. Lešetickým na rozkaz poštovního ředitelství. Navrhovatel předložil současně ze svých sbírek ukázky různě přetištěných známek a známek provisorních všech dílů světa. Komitét navrhující přetisky a změnu známek přijal návrhy p. Lešetického, předložené osobně p. vrchním radou drem Fatkou (nynějším generálním ředitelem) a nařídil, aby zásoby známek v Praze a předměstích se nalézajících ihned opatřeny byly přijatými přetisky. ….“. Pokud informace uvedené v tehdejším časopisu budeme považovat za věrohodné, pak jasně dokazují, že se pan Fatka skutečně podílel na vzniku revolučních přetisků. Informace od pana Neumanna účast pana Fatky nevyvrací, ale pouze ukazují o jak hektickou a překotnou dobu se tenkrát jednalo, kdy jsou jeden den známky předkládány jednou osobou, aby za čtrnáct dní byly tou samou osobou již v nové funkci zakázány nařízením.
OdpovědětVymazatDále jen telegraficky, na rozdíl od pana Neumanna nevidím problém v tom, že se příručka detailněji věnuje popisu dotisků, naopak to vidím jako přínos. Dotisky nebyly, pokud vím nikdy detailně popsány a starší katalogy je nedokázaly rozlišit, pokud se nejednalo o známky, které byly vydány až po vzniku původního přetisku viz. 4k a 10k na žilkovaném papíru. Díky detailnímu popisu pozdějších dotisků lze je tím pádem určit a ocenit nižší hodnotou než známky s původním přetiskem, které jsou zajisté cennější.
OdpovědětVymazatPan Neumann si ve svém elaborátu troufá činit různé subjektivní závěry, ale mnohé je z jeho strany pouhá spekulace, a nevím kde k tomu bere mandát. Vzhledem k jasné neobjektivitě a zjevné zaujatosti „recenze“ pana Neumanna, apeluji na případné čtenáře, aby hodnocení pana Neumanna nebrali zcela vážně, přečetli si příručku osobně a učinili si vlastní kritický závěr.