Zaoceánský parník Lusitanie byl postaven v letech 1904–1907 ve skotské loděnici John Brown & Company v Clydebanku pro rejdařství Cunar Line. Luxusní parník absolvoval svou první plavbu mezi Evropou a Amerikou dne 7. září 1907 (do New Yorku doplula 13. září).
Přístav v New Yorku, 13. září 1907, připlutí Lusitanie z první "panenské" plavby (zdroj: wikipedia) |
V letech 1907-1909 se stala pětinásobným držitelem prestižního ocenění "Modrá stuha", udělovaného za nejrychlejší přeplutí Atlantského oceánu mezi Evropou a Amerikou.
I po vypuknutí "velké" války v roce 1914 sloužila loď i nadále jako pasažérská a plavila se po stejné trase. Na svou poslední plavbu vyplula z New Yorku do britského Liverpoolu dne 1. května 1915. Malá historická odbočka, dne 22. dubna 1915 byl v padesáti amerických novinách zveřejněn inzerát Německé ambasády ve Washingtonu, který upozorňoval pasažéry na britských lodích na skutečnost, že mezi Velkou Británií a Německem existuje válečný stav, a tak může dojít v britských vodách k potopení lodi...
Skutečnost z inzerátu došla svého naplnění přibližně 11 mil (asi 18 km) od majáku Old Heat of Kinsale dne 7. května 1915 nedlouho po poledni. Po vypálení torpéda německou ponorkou U-20 (velitel: Kapitänleutnant Walther von Schwieger) se Lusitanie v několika minutách - osmnácti - potopila. Celkem zahynulo (z 1962 lidí na palubě - cestujících a členů posádky) 1198 osob, z toho 128 občanů USA.
Jednou z amerických obětí byl i milionář Alfred Gwynne Vanderbilt, Sr. (1877-1915). Určitou ironií osudu je v jeho případě skutečnost, že před třemi lety se na poslední chvíli rozhodl zrušit svou cestu na Titaniku...
Příležitostná poštovní dopisnice vydaná dne 7. května 2015 k "100. výročí potopení parníku Lusitania německou ponorkou" v limitovaném nákladu 1.000 kusů |
Potopení Lusitanie bylo následně propagačně využito, a to jak v USA, Velké Británii, tak i v Německu. A velká válka probíhala dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat